© 1892 Špunt & Knoflík Company | www.spuntaknoflik.cz | www.spuntaknoflik.com

Hermann Spunth 

Když bylo malému Hermannovi teprve šest let, začalo u něj jeho okolí pozorovat mírné kleptomanství spojené s agresí, neštovicemi a zasetou rýmou. Otec lihovník a matka, která pracovala ve šroubárně v Jacksonville, nevěnovali povaze a aktivitám svého syna pozornost.

Rodiče malému Spunthovi vlastně nevěnovali pozornost vůbec. Neměli na to čas. Otec po namáhavé práci trávil chvilky v hospodě, kde matka po práci obsluhovala nahoře bez. Malý Spunth si tedy začal hledat kamarády na ulici mezi krysami a čínskými restauracemi, kde trávil veškerý volný čas. Zde potkal o devět let mladšího chlapečka Ervína. 

Jak je to možné, říkáte si, když bylo Hermannovi Spunthovi teprve šest roků? Věřte, že v těchto dobách bylo možné vše!

Novému kamarádovi  Ervinovi Knoflickovi bylo teprve sedm let a mluvil pouze plynnou azbukou. Za vše, co dneska Ervín Knoflick umí i neumí, vděčí převážně svému životnímu příteli Spunthovi, který ho pojmenoval po karlovarském knedlíku "Knoflík". 

Ervín Von Knoflick 

Na fotografii Ervín s otcovo kocourem Azraelem

Psal se rok 1885, kdy světlo světa spatřil Malý Ervín Knoflick. Narodil se své matce bez udání důvodu, ale za tučný honorář v ulici 254 West 54th Street v New York City v místním nevěstinci. Ervín svou matku nikdy nepoznal. Matka za záhadných okolností zemřela nešťastným utonutím ve vaně s fénem v ruce a dopisem na rozloučenou. Dopis se společně s fénem, tělem a vanou nikdy nenašel. Ervin na tuto bolestnou chvilku nerad vzpomíná. Od svých sedmi roků se toulal po okolí New York City v převleku za žebráka. Neměl ani dolar a jediné , co uměl, bylo dobře ukrást a ještě lépe prodat. V životě ho potkalo jediné štěstí a tím byl jeho životní kamarád Hermann Spunth.

Spunth byl rozmazlený zbohatlík. Žil s macechou a otcem, který se živil prodejem korků, z nichž se vyráběly špunty do uší.

Malý Ervín nastoupil do služby jeho otce jako leštič mokasínek a deratizátor sklepních prostor.

Ervína Knoflicka si zpočátku malý Spunth až nevybíravě dobíral. Dnes na to Knoflick vzpomíná s úsměvem.

Ervín von Knoflick vzpomíná: " Třeba mi Spunth jednou v prosinci za děsné chumelenice a v mínus patnácti nalil rybí tuk do bot. Tím způsobil, že jsem měl rybí tuk v botách. Dnešní děti si hrají jinak. To za nás nebylo, tyhle mobily a televize". S úsměvem dodává Knoflick.   

Knoflickův Otec

Spunth & Knoflik a kamarádkou Emilií v den jejich patnácti narozenin

Německý voják před prvním testem Metanolu

Špunt & Knoflík "společné dobrodružství"

V jednu chvíli se zdálo, že  Spunth a Knoflick nenajdou společnou řeč, ale zájem v nicnedělání je stmelil v nerozlučnou dvojici. Několik dní před druhou světovou válkou, když oba chlapci slavili své patnácté narozeniny, hochům Knoflickuv otec sdělil tajemství, které by jim v budoucnu mohlo zachránit život. Hned po té otec zemřel a oba chlapci tajemství dočista zapomněli. Jediné, na co si z celého otcovo mumlání vzpomněli, bylo slovo Azrael! Chlapci se rozhodli takto pojmenovat otcova medově plavého kocoura se slovy "otec si to tak jistě přál". Dva sirotci a kocour Azrael zdědili po Knoflickovu otci velké bohatství. Válka Spunthovi a Knoflickovi překazila plán, jak peníze investovat do kurtizánek a alkoholu. Protože byli oba původem Němci, rozhodli se bojovat za svou vlast a migrénovali do Německa. Zde byli zajati a označeni jako židé. Ono tajemství, které chlapcům otec Knoflicka na smrtelné posteli sdělil, bylo varování před nacistickým Německem a zamumlané slovo mělo být Izrael, nikoliv Azrael, jak nešťastně chlapci zaměnili. Teď jim všechno došlo. Byli původem židé! Byli v pasti ve své vlasti! Po přesunutí obou chlapců do koncentračního tábora Treblinka napadl Spuntha dozorce a na nemocničním lůžku po silném otřesu mozku dostal nápad. Zúročí zkušenosti svých rodičů a přijdou za nacisty s velkým plánem. Spunth byl dobrý v lilhovnictví a Knoflík ve výrobě špuntů. Chlapci navrhli Němcům, že vymyslí nápoj, po kterém voják oslepne a tudíž neuvidí nic krom ničeho. Němcům se plán natolik líbil, že chlapcům dali k dispozici továrnu, ve které nápoj připravovali. Přes aceton, aspartam a čistý líh se Špunt s Knoflíkem dopracovali k látce Metanol. 

 

Tuto látku lahvovali Rudé armádě s etiketou Ruského standardu. Plán byl jasný, shodit bedny s pančovaným Ruským standardem na frontu. Těžko říct,jak by válka dopadla, kdyby se lahve nerozbily.

 

 

První nezdařený pokus s Metanolem

Humorné pózování s nezdařeným pokusem